ČFL DUal a 4X Úterý

Radek Brož, kolega, napsal report z poslední akce..

Měl bych radši trénovat na Klínovci na Lukasse. Už teď slyšim ty spousty keců, jak to tam mám určitě strašně najetý, jak to div nevyhraju, jak jsem si to beztak postavil sobě na míru… Nepostavil – letos to nedělám. A najetý to mám fakt “ukrutně” – byl jsem tam letos dvakrát. Jednou jsem jezdil freeride a podruhý jsem tam dal 4 jízdy a porci borůvkovejch knedlíků. Jo a 2x jsem píchnul, takže jízdy byly vlastně tak dvě. Jo, mám Klínovec nalítanej, třeste se!

Přesto jsem v sobotu dal přednost dualu v Úterý a udělal jsem rozhodně dobře, protože mě to bavilo moc. Dual, či v tomhle případě spíš ještě starší disciplína – paralelní slalom, to je něco, co jsem kdysi jako malej špunt hltal u Eurosportu. Lopes s Graciou tehdy v kokoskách neskutečně lítali na jednonohejch kolech týmu Volvo Cannondale na obrovskejch skocích, který jsou z dnešního pohledu teda spíš prťavý, občas se tam mihnul mladej Marošák, Michal Prokop byl pro mne tehdy neznámej juniorskej bikrosák. Moc jsem uvítal, když se dual opět objevil v kalendáři Český fourcrossový ligy a přestože mi napovedená trať v Kraslicích loni dost pokazila chuť, zkusil jsem to letos zas.

Fasuju svoje protekční číslo. posilňuju se u stánku a jdu na to. Na trati je tak max 10 zatáček mezi tyčema. Zvolouš mi vysvětluje, kudy jet, ale nechápu to. Kejvu ale, že jako jó. Červ jakbysmet. Máme tendenci jezdit prostě mezi nima, mezi dvěma dráhama. Zvolouš nás vodí celý dopoledne ve vláčku za ním, ukazuje střídavě levou i pravou dráhu a vychechtanej kroutí hlavou, že to pořád jezdíme jinudy, než máme. Nechtějí nám zřídit kategorii “starej dementní sjezdař,” ale po spoustě pokusů se nám nakonec nějak tak daří projet to podle pravidel. Bejt trať jen o pár metrů delší, bylo by to pro mě nezapamatovaelný – sjezdař potřebuje pruhovaný mlíko a mávající holky po obou stranách, jinak jede doslova do háje. Mám tu Červíka a tak mám aspoň s kým tréninkově závodit. Odpoledne se konečně daří naprat dostatek šťávy do kompresoru starťáku a já tak můžu zúročit jeden zimní trénink v BMX hale. Už se totiž konečně jakžtakž udržim na rampě a neskládám okolní ridery jak domino a nemusím tedy startovat s nohou na zemi. Velkej úspěch.

Kvaldu jsem jel naprosto blbě, ale podařilo se mi postoupit do 1/16F. To byla možná škoda, protože pokud bych vypadl, rozdal bych si to s Jiřím a dalšíma dvěma v “loser cupu” (Ano, fourcrossaři používají naši ochrannou známku a jedou taky tenhle prestižní race.) Tam bych si asi zajel líp, než když jsem vyfasoval pozdějšího finalistu Mrázka, kterej mi dvakrát ukázal záda a poslal mě tím na pivo. To třeba Červ jel mnohem líp a jednou Pencáka ukrutně zajel. Věřím, že se všechno jezdí fair-play a každej závodí napln a tak si nemyslím, že by to bylo tím, že se Jirka zezadu kochal Červovým vybroušeným závodnickým stylem a pro samej smích ani nedržel řidítka;) Jen by mě zajímalo, co by dělal, kdyby po tý vypuštěný jízdě ve třetí rozhodující náhodou spadl a fakt nepostoupil – Červovi mohla se štěstím přistát na krku další náhodná medaile:)

Malý finálko vyhrál Jirka Penc (pokud si dobře pamatuju, tak před Mílou Webeerem), do velkýho šel Zdeněk Plášil a Martin Mitvalský. Mrázek první jízu vyhrál, ale Zdenda mu to hned vrátil a přišel tak čas na třetí rozhodující duel. Jedou už fakt kudlu, let z poslední klopky fourcrossky, i závěrečnýho dropu se prodlužuje až k posledním brankám a to je chvíle, kdy se k brance přimotává do té doby značně pivkující divák. Myslel si, že se jede z druhý strany a Mrázek ho skoro sejmul. Samozřejmě byl dost vyvztekanej, čemuž se ani nedivim ajízda se opakovala. Zdeněk si to o nějakej ten metřík stejně pohlídal. ale Mrázek po průjezdu cílem slítnul tak nešťastně, že jeho ruka půjde zase pod kudlu a chvíli si tak nezajezdí.

Celkově super oldschoolová akce a když něco podobnýho bude mimo hlavní sjezdový podniky, určitě se tam zase rád ukážu.